Jaký vlastně je dlouhosrstý vipet?

Tady je přehled mých dosavadních zkušeností s tímto plemenem, resp. s Essinkou :-).

Článek zaměřený na sportování s dlouhosrstými vipety najdete TADY.

Dlouhosrstý vipet podle mne je:

1/ velice přítulný a mazlivý - tato vlastnost mě u chrta nesmírně překvapila! Essie se od prvního dne snaží, aby mi byla ve chvílích odpočinku co nejvíce nablízku. Miluje, když si ji vezmu na klín při sledování televize. Podobně přítulná byla ze začátku k oběma pudlíkům, ale jak dospěla, trochu se osamostatnila.

2/ poslušný a ovladatelný - je to můj první pes, na kterého stačí při procházce jemně mlasknout, a hned ke mě přiběhne nebo přinejmenším zpozorní a změní směr podle mých instrukcí. S přivoláním zatím nebyl problém, stejně jako s přerušením většiny nežádoucích činností (když např. lovecké pudy velí prohnat ptáčky), a Essie už dávno chápe i zásady klasického výměnného obchodu mezi psem a psovodem (= tu mňamku/hračku dostanu, když udělám to, o co mě žádá panička). Musím však popravdě říci, že v prvních týdnech to tak jednoznačné nebylo a např. při výcviku zásad pro chodník a silnici (=pes musí respektovat okraj chodníku, zastavit na něm a bez povelu přes něj nesmí přejít) musel několikrát přijít i trest ve formě chycení za obojek, když to ani podvacáté po dobrém nešlo. Ale to byl jeden z mála případů.

3/ minimálně stejně chytrý jako ostatní psi - vipeťátku netrvalo pochopení většiny povelů o nic déle než pudlíkům, dokonce bych řekla, že se je naučilo rychleji! Při tréninku agility si sice tu a tam postaví hlavu a tváří se nechápavě, ale i tohle jsou spíš zřídkavé případy..

4/ zpočátku nesmírně přátelský k cizím psům, nyní (po špatných zkušenostech s jinými fenami) poněkud nedůtklivý. V prvních týdnech jsme se trochu potýkaly se zklamáním z toho, že svět není plný chrtů, jak bylo vipeťátko do té doby přesvědčeno, ale brzy jsme to překonaly :-). Pak byli všichni pejsci kamarádi a bylo potřeba přivítat je rychlým sprintem kolem dokola. Jen někteří byli na hru s malým hubeným štěňátkem příliš robustní, a těch se pak vipeťátko bálo, případně se po nich ze strachu ohnalo. Po konfliktu s fenami našeho souseda na chalupě (více v tomto článku) se Essinka ostatním psům spíš vyhýbá, resp. odhání je od sebe, pokud má pocit, že jsou dotěrní, a jednoznačně preferuje menší pejsky.Essinka v osmi týdench - nejlepší místo k odpočinku u paničky v práci je na její kabelce ;-).

5/ milující výšky - instinktivně leze na veškerá vyvýšená místa, jako by byl horská koza a ne chrt... Doma to zpočátku znamenalo drobné konflikty, neboť vyvýšená je i pohovka (to už jsme si vysvětlily, že je moje), i židle a stůl v kuchyni, kde moji pejsci přebývají, když nejsem doma. Ale v oblibě je tím pádem i shoot (výcviková pomůcka na flyballu), áčko a kladina (překážky agility), a na procházkách každý kopeček, kámen či skála, kam se dá vyskočit nebo vylézt.

6/ nešetrný k hračkám i k nábytku - všichni naši plyšáci (kteří přežili zacházení starší pudličky zcela bez úhony a zacházení mladší pudličky jen s drobnými šrámy) už jsou slepí, protože jim Essie vykousala očíčka :-(. Nohy od židlí a od stolu v kuchyni, kde pejsci bývají po dobu mé nepřítomnosti, jsou pěkně okousané, a zeď je na několika místech poškrábaná. Z některých molitanových pelíšků už zbyla jen torza, a přitom je v kuchyni stále k dispozici tolik hraček! Na stránkách jedné slovenské chovatelky dlouhosrstých vipetů jsem četla, že toto plemeno doma nic neničí... očividně to není tak úplně pravda, a nemyslím si, že by to bylo nedostatkem pohybu... na ten si Essie opravdu stěžovat nemůže.

Dlužno dodat, že tohle "zlobení" Essince vydrželo cca do dvou let, pak konečně zmoudřela :-).

7/ nesmírně hravý - cca do 1,5 roku trávila Essie dlouhé hodiny v hrách s Fleur, mojí mladší pudličkou. Díky tomu už mi po večer nikdo neseděl za židlí a nežebral, abych mu hodila míček :-). Anebo si Essie hrála sama... její kejkle kolem malých tvrdých hraček mi trochu připomínají způsob, jakým si hrála moje nebožka bíglička. S přibývajícím věkem se Essinka poněkud zklidňuje, ale hravá je pořád :-). Touto dobou to dává pocítit Dafince, našemu novému přírůstku.

8/ trochu zdrženlivý vůči cizím lidem - Essie se rozhodně nevrhá ke každému, kdo na ni udělá ňuňu ťuťu, ale lidi, se kterými se setkává častěji a kteří jsou k ní milí (třeba i ostatní pejskaři při venčení), si záhy zamiluje a chodí je vítat. A stráááášlivě ráda se nechává hladit a drbat, prakticky od kohokoliv :-).

9/ výborně skákající - ten pes má snad v nohách péra! V agility je to naše velká výhoda, protože Essie téměř neshazuje laťky.

10/ velice atraktivní - když byla Essie štěňátko, otočil se za ní na ulici snad každý (a kupodivu to nebylo kvůli paničce! :-)) Dlouhosrstý vipet je opravdu líbivý, ale lidé ho povětšinou neznají a nedokáží ho nikam zařadit. Lidé, kteří správně určili, co je Essie za plemeno, by se dali spočítat na prstech jedné ruky; ostatní ji tipovali na malého vlčáka, na štěně kolie, na malého afghánského chrta apod.

11/ ne úplně tichý - ne že by doma v době mé nepřítomnosti kňučel nebo štěkal, to je naopak nejtišší z celé naší smečky a nezaštěká, ani když pudlíci řvou na celé kolo. Ale vynahradí si to při hře, ať už s jiným psem nebo když běží za nějakou hračkou... dostihnutí kořisti je prostě potřeba hlasitě okomentovat :-).

12/ s přibývajícím věkem stále citlivější, pokud jde o to, co je podle paničky správně a co ne. Při výcviku, když se Essince něco nepovede, stačí jen klidně říct, že tohle nebylo úplně ono a že to zkusíme znovu, a ona se usilovně snaží, aby se jí té pochvaly opravdu dostalo! Popravdě, nečekala jsem, že chrtíček může být až tak měkký, a už vůbec jsem nezažila, aby se některý můj pes radostí počůral, když přijdu domů z práce! :-O Essinka měla coby štěňátko období, kdy samým štěstím prostě neudržela emoce a v důsledku toho ani moč... dneska už je to naštěstí pryč. Stejně tak není možné (a obvykle ani nutné) za něco ji potrestat, i když provede sebevětší lumpárnu... většinou stačí zvýšený hlas a chrtíček už je provinilý a podřízený. Ale to absolutně neznamená, že tu lumpárnu už nikdy nezkusí zopakovat :-D :-)).

13/ strašně hodný, když na něj na závodech nebo na turnajích nemám čas a musím ho nechat dlouho zavřeného v kleci. Essinka je trpělivá, nekňourá, nestěžuje si, a schovává si energii na tu chvíli, kdy ji vypustím a ona bude moci tryskem vyrazit kupředu :-). Hodně lidí říká, že by si dlouhosrstého vipeta nemohli pořídit, protože určitě potřebuje hrozně moc pohybu. Moje zkušenost je jiná - i když se Essinka venku moc nevyběhá (třeba kvůli počasí), tak o ní doma vůbec nevím, protože si zaleze a spí, zatímco pudlík otravuje, že chce běhat nebo aportovat.

14/ strašlivě vybíravý a nežravý! :-O Odmalička se Essinka přibližovala k misce s výrazem "tak čím mě to chceš dneska otrávit?" Essinka je schopná obejít celou mezinárodní výstavu s několika desítkami stánků s nastraženými voňavými granulkami a pamlsky a nevzít si ani jednu jedinou! Doma jsem vyzkoušela spoustu různých značek granulí, jen abych našla něco, co chrtíčkovi bude chutnat. Neuspěla jsem však ani s vyhlášenou značkou Platinum - byla "v kurzu" jen pár týdnů, stejně jako např. lososová Purina Proplan či speciální chrtí granule Greyhounds Racer. Po druhém roce věku se situace maličko zlepšila, když už mi došla trpělivost a začala jsem toho hubeňoura nekompromisně krmit pouze jednou denně. A úplně radikálně se to změnilo až když byly Essince čtyři roky... od té doby už s jídlem problémy nemáme.

15/ milující sníh. Jako štěňátko (cca do jednoho roku) byla Essinka docela zimomřivá, ale co dospěla, je až překvapivě odolná. Ve sněhu a v mrazu se pohybuje naprosto s přehledem a běhání v závějích opravdu miluje. Taky má na to výborné fyzické předpoklady, protože je lehká a dlouhonohá.