Naše smečka v agility

Agility jsem poprvé viděla na podzim 1994, a ještě během zimy jsem ho začala s mou tehdy téměř tříletou bígličkou Harrietkou cvičit. Podrobnosti o našich nelehkým začátcích najdete v článku “Každý začátek je těžký aneb chvála točeného salámu”.

Herinka se velmi rychle vypracovala mezi ty nejlepší malé psy v republice. Byla jeden z prvních psů v ČR, který začal závodit v elitní kategorii A3 (po jejím zavedení na jaře 1996) a setrvala v ní bez jediného dne přerušení (tím, že by sestoupila do kategorie A2) až do 8.10.2004, tedy 8,5 roku! Po třech letech v kategorii A3 získala titul A3 Šampion. Naše další velké úspěchy jsou: 2. místo v soutěži jednotlivců na Mistrovství ČR 1996, 3. místo v soutěži jednotlivců na Mistrovství ČR 1997, 2. místo v soutěži družstev na Mistrovství ČR 1998 a v roce 1999, 3. místo v soutěži Pes roku 1999 (z 250 psů), nominace do reprezentace psů bez průkazu původu v roce 1998.

Trpasličí pudličku Ginnunku jsem si už pořizovala s tím, že bych se s ní ráda dostala až do reprezentace na mistrovství světa v agility, což se nám opravdu podařilo (v letech 2002-2003). Ale nějak mi přišlo, že to za tu dřinu nestálo… strach, abychom něco nepokazily, byl mnohem silnější než pocit hrdosti, že jsme mezi těmi nejlepšími na světě. A tak jsme raději zůstaly u českých závodů, kde se nám několik let opravdu dařilo a běhání jsme si I velice užívaly. Ginnunka 4x vyhrála mistrovství pudlů v agility, 2x se stala mistrem ČR v soutěži družstev, 3x obsadila nepopulární 4. místo v soutěži jednotlivců na mistrovství ČR, vyhrála soutěž Pes roku (z 221 psů své velikostní kategorie), stala se A3 šampionem a dokonce i Národním šampionem agility, což je titul, kterým se může pyšnit opravdu jen pár psů v republice. Na jaře 2010, než dovršila dvanáctý rok věku, však musela závodění ze zdravotních důvodů (po úrazu) ukončit.

Fleur je můj další “agi pudlík” v pořadí, ale protože je náruživý aportér, věnuje se zhruba rovnocenně agility i flyballu. Úspěchy jsou snad ještě před námi, protože na velkých závodech se nám zatím moc nedařilo… můžeme se ale pochlubit 2. místem na mistrovství pudlů v agility a příslušností do elitní kategorie A3. Ginny nikdy nebyla pomalá, ale Fleur je ještě o něco rychlejší, tak uvidíme, jestli to dokážeme zúročit ;-).

Náš nejmladší agiliťák je dlouhosrstá vipetka Essie, kterou jsem si původně pořizovala s tím, že by snad mohla dělat flyball a dogfrisbee... SNAD. Jestli se jí bude chtít, když je to ten chrt... Jenomže Essinka miluje výšky a take výborně skáče, takže jsme zkusily kromě flyballu a frisbíčka i agility, a světe div se, ono to jde! Jen panička si musí po 15 letech běhání s malými psy zvyknout na to, že má psa v kategorii Large, i když je to s těmi 8 kilogramy hmotnosti spíš takový Large z vyděšení ;-). Ale zdárně se otrkává a závodění ji velice baví, tak se snad časem dopracujeme i k nějakým hezkým výsledkům.

Kde trénujeme

Přes rok trénujeme většinou u Antonína Grygara nebo Martiny Podešťové, což jsou oba velice zkušení trenéři. U Tondy jsem se prakticky “vyučila” a hodně věcí, které do mě natloukl kdysi v začátcích, uplatním i dnes. V létě jezdíme na agility tábory, a to nejen k Tondovi… ono není úplně od věci okouknout občas i styl jiných trenérů ;-). Je-li zájem, čas a vhodné místo, letní tábory agility také pořádám – naposledy v roce 2010 v Trenčíně.