Víkend s dogfrisbee, Jihlava 3.-4.6.2006

Premiérové setkání českých příznivců dogfrisbee zorganizoval na kynologickém cvičišti v Jihlavě-Heleníně Jakub Štýbr, první Čech, který se do psího frisbee pořádně pustil a jezdí i na závody do zahraničí. Sešlo se nás tam nějakých třicet bláznů, ale přesně to nikdo nepočítal. O něco menší byl počet zúčastněných pejsků, mezi kterými převažovaly border kolie, kříženci, a vůbec samá větší psiska... jeden kerník a dva trpasličí pudlíci byli v těžké menšině :-(.

Všichni jsme nafasovali oficiální dogfrisbee disky, a pak jsme celé sobotní dopoledne strávili nácvikem různých hodů podle Jakubových instrukcí. Přestože počasí po celý víkend za moc nestálo (převažovalo zataženo, deštivo a často i větrno), skoro všichni se tvářili, že lepší počasí v životě nezažili a házeli o stošest. Upřímně - pro nás, kteří se dogfrisbee věnujeme vyloženě rekreačně, to byla pořádná dřina, a kolem poledne už jsem myslela, že mi ruka upadne. Pokoušely jsme se s Dianou transformovat Jakubovu radu "švihnout a hodit" do našeho oblíbeného fíglu z Harryho Pottera - "švihnout a mávnout", ale moc se nám to nedařilo :-(. Psiska mezitím kňourala v přepravkách, klecích, autech atd. - na ně došla řada až po obědě. Nejprve nám své umění předvedl Jakub s tervuerenkou...  

... a pak přišla řada i na nás účastníky. K vidění byly všemožné výkony, od zcela začátečnických pokusů až po dost nápadité triky, za které by se nemusel stydět ani zkušený závodník. Ale vyfotit se mi toho moc nepovedlo :-(.

Ginny s látkovým diskem (ten plastový totiž stále sveřepě odmítá) předvedla svůj standardní výkon (rozuměj spíš něco jako minidistance než jako freestyle). Flerátko se na rozdíl od své starší příbuzné vrhalo i na fungl nové plastové disky s nefalšovaným nadšením, a ačkoliv ve svých deseti měsících s bídou zvládne chytit disk z metrové vzdálenosti, vysloužilo si od Jakuba pochvalu za úžasné nasazení a perfektní aportování. No, po mamince to nemá... ;-) Probrali jsme, co a jak se dá s takovým štěňátkem cvičit, a dál už bude hlavně na mě, kolik toho nacvičíme...

Za fotečky moc děkuji Dianě. 

Večer jsme si nejprve zpestřily návštěvou skvělé pizzerie, poté ochutnávkou vynikajícího irského likéru Baileys a pro změnu házením (a že jsme se musely snažit, když mezi námi pobíhali dva natěšení pudlíci, připravení v nestřeženém okamžiku ukrást disk!), a na závěr jsme sledovaly různá videa z freestylových sestav. Dlouho jsme však nevydržely a brzy nás zlákal stan a teplý spacák (tedy, v mém případě teplý... Diana o tom svém ráno vyprávěla něco jiného :-D).

V neděli jsme pro změnu házeli (pod heslem Hody hody... doprovody :-D), a také soutěžili - Jakub totiž naplánoval Quadruped, což je něco jako soutěž malých skupin (4-5 lidí) v házení do dálky. Ale nejen že člověk musí hodit co nejdál, on to ještě ke všemu musí jeho pes chytit! Ti nejlepší ze skupin potom postupují do finále, kde se utkávají mezi sebou. Ginnunka, ač hendikepována látkovým talířem létajícím jen na krátkou vzdálenost, kupodivu ani jednou nevypadla v prvním kole (soutěžila se mnou v jedné skupině a v další pak s Dianou), ale do finále se samozřejmě nedostala. Málo platné, i kdybychom cvičily s malým plastovým diskem (tím, co mám teď pro Fleur a který létá o moc lépe), stejně má malý pejsek oproti těm velkým pořád nevýhodu v kratších nožičkách a menši rychlosti, kterou je schopen vyvinout :-(.

Quadruped nakonec vyhrála borderka Arnika se svou paničkou Míšou, což bylo obdivuhodné hlavně proto, že Arnika závodila ještě s dalšími dvěma členy této rodiny, takže se docela nadřela. Zpočátku zdánlivě jasný vítěz, dlouhonohý kříženec, který pokaždé vypadal, že se pro disk nijak zvlášť nežene, a nakonec ho chytil v obrovské vzdálenosti, skončil na druhém místě, ale se svou paničkou vytvořil první český ženský rekord. Dokázal totiž chytit disk ve vzdálenosti 46,10 metru! Jen o 40 cm ho nakonec překonala zkušená Jakubova tervuerenka (tentokrát s jiným páníčkem).

Víkend jsme zakončili společnou diskusí na téma dalšího osudu dogfrisbee u nás. Na podzim by se měl konat druhý dogfrisbee víkend a všem, kdo se tomuto úžasnému (byť velmi namáhavému sportu, jak mi v pondělí mé tělo žalovalo) hodně věnují a chtějí věnovat i nadále, jej mohu jen a jen doporučit.

P.S.: Mnohem lepší fotky než ty moje prý brzy budou na stránkách Psa Jíry - www.lassie.cz