Naše smečka a dogfrisbee

Bíglička Harrietka sice byla schopna tu a tam disk chytit (v té době byly k mání pouze disky látkové), ale nijak zvlášť ji to nebavilo.

Lepší to bylo s trpasličí pudličkou Ginny, která za diskem lítala jako o život a skoro vždycky ho chytila ve výskoku. I u ní šlo však o látkový disk a na plastový se nám později nepodařilo přejít.

Aportérka Fleur (také trpasličí pudlička) létající talíře miluje, a podobně jako míček by byla schopna i disk nosit do naprostého vyčerpání. A je jí naprosto jedno, jestli je ten disk látkový nebo plastový, tvrdý nebo měkký... Jenomže k úspěchu na závodech je potřeba také náležitě trénovat, a na to jaksi nemáme čas... a když už náhodou ano, tak jsou natolik nepříznivé povětrnostní podmínky, že na disk můžeme rovnou zapomenout. Závodily jsme dvakrát a Flérince to moooc šlo, dokonce dosáhla úplně super času v TimeTrialu. V současnosti si ale házíme už jen tak pro radost, a taky pro vylepšení Flérinčiny fyzické kondice, je-li to potřeba.

Dlouhosrstá vipetka Essie se zatím do frisbee nijak zvlášť nezamilovala. Je sice schopna disk chytit a tryskem přinést (i na poměrně značnou vzdálenost), ale zdaleka ne vždy se jí chce. Také jí vadé jakékoliv tvrdší plastové disky, takže používáme zatím pouze měkké. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, ale rozhodně nebudu Essie nutit do něčeho, co dělat nechce.